Internetová seznamka

Internet je svět, který lidem nabízí nespočet možností. Každý si v něm najde to, co právě potřebuje. Dá se říct, že ty možnosti jsou neomezené a to je zároveň i nebezpečné. Opravdový svět je totiž o dost nebezpečnější a k tomu se dá internet dobře zneužívat.
procházení seznamek
My se ale zaměříme na příjemnější věci, a to konkrétně na internetovou seznamku. Říkám příjemnější, a přesto i taková seznamka v sobě skrývá trochu nebezpečí. Kolikrát je to přímo pastviště pro lidi s úchylkami nebo jinými podivnými sklony. To samozřejmě všichni víme. Když ale otevřete nějakou seznamku, zjistíte, že stejně valná hromada lidí tam má svůj účet. A když byste se podívali před třemi a půl lety, našli byste tam i můj.
Ano, jsem jedna z těch osob, která vzdala pokusy o seznamování se v kavárnách nebo kinech. Hlavně proto, že tehdy moje generace nic takového neprovozovala. Scházení probíhalo spíš v parcích za přítomnosti alkoholu, nebo rovnou v hospodách s nelichotivou pověstí. Řekla jsem, si že horší než toto seznamka být nemůže. Na obou místech se dá natrefit na podivína.
Takže jsem šla do toho. Našla jsem nepřeberné množství seznamek. Moje mamka mi to ani nezakazovala, protože sama znala pár lidí, co se dali dohromady přes internet. Myslím si, že dnes už jsou seznamky na serióznějším levelu, než například tehdejší libimseti.cz.
hledání lásky na internetu
Netrvalo to ani moc dlouho a začaly mi naskakovat zprávy. Objevilo se pár podivných „týpků“, většinou se prozradili už stylem psaní, takže na takové zprávy jsem vůbec nereagovala. Dokonce jsem měla i několik schůzek. Samozřejmě jsem měla vždycky trochu strach. Nikdy nevíte, co to bude za člověka, ale měla jsem štěstí. Byli to docela normální kluci, ale nakonec z toho stejně bylo jen kino a pizza. Zkrátka mě neokouzlili.
Až jednou jsem dostala zprávu od kluka z Libochovic. První, co mě napadlo, bylo: Ježíš, kde to vůbec je? Pak jsem uviděla profilovou fotku z jeho maturitního plesu, kde mi připomínal jednoho herce ze seriálu Glee, který tou dobou běžel, a bylo to jasné. Začali jsem si psát a 14 dní na to jsme měli víkendové rande. Okamžitě jsme si padli do oka a přeskočila jiskra. Od té doby jsme se vídali každý víkend jednou u jeho a podruhé u mých rodičů.
zamilované psaní mailů
Má to i šťastné pokračování. Jsme spolu už třetí rok, dva roky spolu bydlíme, máme půlroční štěně mopsíka a kdoví, co nám život ještě přinese.
Tohle je můj příběh. Určitě ve svém okolí znáte spoustu lidí, kteří jsou se svým partnerem nebo partnerkou šťastní, a možná ani netušíte, že se potkali online.